Vánoční vtipy

V době vánočních svátků a pohody zaklepe na dveře jedné rodiny žebrák: „Víte, mně je to trapné, ale chceme s kamarády z ulice oslavit Vánoce u stromku a nepodařilo se nám žádný sehnat – nenašla by se u vás alespoň jedna větvička?”
„No jo, ale mi máme umělý stromek,” povídá pán.
„To nevadí,” zaraduje se žebrák, „alespoň nám vydrží i na příští rok!”

Cyril s Ignácem sedí před Vánocemi v hospodě a pořád tak dumají, co těm svým starým koupit. Cyril si s tou svojí neví rady, a tak se ptá Ignáce: „Ty, co chce ta tvoje drahá polovička nadělit?”
„Kožich, prý z činčily, či co je to za ptáka.”
„A ty máš tolik korun?”
„Co tě vede, Cyrile, koupil jsem jí kladivo, aby si takové nápady vymlátila z hlavy!”

Byly Vánoce a soudce byl v příjemné náladě. Zeptal se předvedeného muže: „Za co jste tady?”
„Za předčasné vánoční nákupy.”
„To přece není žádný přestupek. Jak brzy jste nakupoval?”
„Dvě hodiny před začátkem otvírací doby.”

Baví se dva školáci o tom, co si přejí k Vánocům. První prozrazuje: „Já to mám vymyšlený, chtěl bych tampón.”
Druhý na to: „Hele, a víš vůbec, na co to je?”
„Ne, ale musí to být super, dá se s tím lyžovat, jezdit na kole, plavat…”

Baví se tři ženy, co daly manželům k Vánocům.
„Koupila jsem manželovi věc, co udělá stovku za 10 sekund – je to Honda.”
„Já mu koupila věc, co udělá stovku za 5 sekund – je to Porsche!”
Třetí je trumfuje: „Já mu koupila věc, co udělá 200 za sekundu – je to osobní váha!”

Prskavka prská, protože nemá ráda Silvestra.

„Tatínek mi na Vánoce nasliboval hory, doly.”
„A splnil ti přání?”
„Ano, koupil mi atlas hor…”

Tři si povídají o tom, co udělají s vánočními odměnami. První říká: „Pracuji v německé bance. Z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.”
Druhý povídá: „Pracuji v Daimler Chrysler. Za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem světa.”
Třetí praví: „Já pracuji na finančním úřadu a za vánoční odměny si koupím svetr.”
Ostatní se ho ptají: „A co zbytek?”
Finančák odpoví: „Zbytek mi na něj přidají rodiče!”

„K čertu!” běduje poslední den služby před Vánoci strážník Okulár. „Schoval jsem dárky pro ženu a děti tak, že by je nikdo nenašel…”
„A někdo je našel, viď?” tipuje soustrastně kolega.
„Kéž by – nemůžu je totiž najít!”

Očekávat něco od poslanců a senátorů je jako věřit na Ježíška. Dárky pro něho musí koupit rodiče, on je pouze s velkým divadlem rozdá a ještě chce peníze za produkci.

U štědrovečerní večeře se sejde 13 lidí. Tchyně se vykloní z okna a volá na tuláka: „Pojďte sem nahoru, budete čtrnáctý!”
Tulák odpoví: „S váma bych nešel ani v tom případě, že bych byl první a vy jediná na světě!”

Řeč v posteli, tma: „Ach lásko, tak strašně tě chci, óóó miluju Tě, chci těéé…”
Blik: „Sakra, jak to, že nemáš ten pytel přes hlavu, co jsem ti koupil na Ježíška?”

„Mamí, vstávej, v obýváku je Santa Claus!” vykřikne na Vánoce o půlnoci holčička.
Brácha mezitím obhlédne situaci a pak zašeptá: „Potichu, planej poplach… Je to jen obyčejnej santusák!”

Pes pod vánočním stromečkem: „Teda, páníček se na Vánoce vytáhl! Který pes se může pochlubit, že mu na záchod zavedli elektrické osvětlení!”

Jožka se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: „Ježíšku, dones mi kolo!”
„Ježíšek není hluchý,” domlouvá mu sestra.
„Ale babička ano.”

O Štědrém dnu volá Franta svému kámošovi: „Hele, nemáš dneska na půl dne čas?”
Kamarád se diví: „Zrovna dnes, a proč?”
„No já jen, že mám doma postavenej betlém a chybí mi tam osel…”

„Mami, můžu mít na Vánoce psa?”
„Na to zapomeň! Budeš mít kapra jako ostatní.”

„Moje tchyně je spisovatelka,” vypráví po Novém roce Jarda, „tak jsem jí dal k Vánocům dárkový papír.”

Loudí sestra o Vánocích: „Jirko, nemáš něco sladkýho?”
„Ne, ale v obýváku jsou bonbóny a sušenky.”
Dívka odvrátí svou tvář: „Tak to ne, těch už mám plný zuby.”
Brácha na to pohotově: „Tak si je máš vyčistit.”

Fanouš se udiveně vyptává Jendy: „Proč chceš od Ježíška dvě soupravy elektrických vláčků?”
„Chci si taky hrát, když je táta doma!”

Byla takhle jednou perfektní ženská, co potkala perfektního chlapa. Po perfektním randění měli perfektní svatbu a perfektní líbánky. Jejich celý život byl perfektní. Jednou takhle o vánocích, všechno pod sněhem, který se valil z mraků v hustých chuchvalcích, jeli tihle perfektní manželé autem domů, když vidí, jak na ně v chumelenici někdo u krajnice mává. Protože to byli perfektní lidi, samozřejmě zastavili a on tam stojí Ježíšek, plný pytel dárků. Tak ho naložili. Když je poprosil, rádi mu vyhověli, že mu pomůžou rozvést dárky. Tak tak jezdí po kraji od domu k domu, až na jedné cestě dostali smyk a napálili to do stromu. Přežil to jen jeden z nich. Kdo? No samozřejmě perfektní žena, protože perfektní chlap a Ježíšek přece neexistují. A jak to vidí chlap? No, když prefektní chlap a Ježíšek neexistují, tak musela řídit perfektní žena, což vysvětluje tu autonehodu.

Slavnostně vyzdobený vánoční stromeček, všude uklizeno, z kuchyně se line vůně štědrovečerní večeře, zkrátka vánoční pohoda.
Na stropě je přibitá skoba a na ní visí starší paní.
Ve dveřích stojí manželský pár v tichém zděšení. Ticho přeruší manžel:
"Teda ta Tvoje máma je ale formát, lepší vánoční dárek mi snad ani nemohla dát..."

O štědrém dnu volá Franta svému kámošovi: "Hele nemáš dneska na půl dne čas?" Kamarád se diví: ,,Zrovna dnes, a proč?" "No já jen že mám doma postavenej betlém a chybí mi tam osel....."

„Vstávej, Františku, už je bílý den,” budí chlapce o Vánocích babička.
Franta mrzutě povídá: „No a? Sníh už je přes dva týdny.”

Upozorňuje doktora před Vánocemi manželka: „A né, že zase jako minulej rok projdeš den předem všechny dárky pod rentgenem!”

Do myslivny zavítá v noci Santa Claus, veliký ranec dárků na zádech. Myslivec vyskočí z postele, popadne flintu a namíří ji na nebohého Santu. Pak se dá do hlasitého lamentování: „Takového drzého pytláka jsem ještě neviděl! Klidně si přijít i s úlovkem přímo do hájovny, a ještě uprostřed noci!”

„U nás doma je pod stromečkem jedna a tatáž věc, ale každý, fakt každý Vánoce,” říká spolužákům Vašek.
„Co, prosím tě?”
„Stojan.”

„Byl jsi dneska hodný? Neukradl jsi nic? Nenadával jsi?” vyptává se Ježíšek malého chlapečka. „No tak se to už konečně nauč, já ti dárky věčně nosit nebudu!”

Jaký je rozdíl mezi Vánocemi před 15 lety a dnes?
Před 15 lety člověk přemýšlel: „Budou dárky, nebudou dárky?”
Dneska přemýšlí: „Bude na dárky, nebude na dárky?”

„Počkej, nechoď sem!” křičí na manželku z ložnice pan Hanák. „Já ti ještě musím zabalit ty náušnice...!”

Jsou dva sourozenci, chlapeček a holčička, a přijdou Vánoce. Holčička dostane velikánskou kupu dárků, ale chlapeček jenom kopací míč. Holčička se mu posmívá: „Kiš, kiš, ty máš jenom míč a já mám hromadu dárků!”
Chlapeček se jen záhadně usměje a prohodí: „To víš, někdo má jenom míč, někdo zase rakovinu!”

„Můj táta je kutil,” chlubí se kamarádům Jenda. „Když nám o Vánocích nesvítily svíčky na stromečku, začal je opravovat. A nakonec to dopadlo tak, že když je zapojil do zásuvky, svíčky nic a začal nám svítit taťka!”

„Dal jsi mu ten nůž?”
„Ano.”
„A co říkal?”
„Auuu...”

„Tati, celý den jsem nejedl maso, abych viděl zlaté prasátko, tak proč jsem ho neviděl?” stěžuje si o Štědrém večeru Filípek.
„To víš, chlapče, dnešní doba. Jak je něco ze zlata, hned ti to ukradou!”

Chlápek vybírá dárek k Vánocům: „Máte něco levného, užitečného a hezkého?”
„Třeba tady kapesníčky,” ukazuje ochotně prodavačka, „pro koho to máte?”
„Pro manželku.”
„Tak to bude určitě překvapená.”
„To jo,” souhlasí ženáč, „ona myslí, že dostane pod stromeček kožich!”

Paní Eva se přitulí k manželovi a přede: „Miláčku, copak mi dáš letos k Vánocům?”
„Napřesrok zlaté náušnice,” povídá muž rozvážně. „A letos dvě dírky na ně!”

Na Vánoce křičí malý Filípek přes celý byt na maminku u sporáku: „Mamí, mamí, stromeček hoří!”
„Říká se, svítí, a ne hoří,” poučí ho matka.
Chlapeček za chvíli zase začne křičet: „Mamí, mamí, záclony už také svítí!”

„Pane šéf, můžete mi dát zítra volno?” ptá se v práci pan Urbánek. „Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.”
„Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno!” rezolutně to odmítne ředitel.
„Děkuji,” oddechne si zaměstnanec. „Věděl jsem, že je na vás spolehnutí.”

Známý se ptá automechanika: „Cos dostal letos k Vánocům?”
„Bezvadnou motorovou pilu,” chlubí se opravář.
„Tak to už nebudeš muset auta rozebírat, ale budeš je moct rovnou rozřezat na kousky, viď?”

Jožka se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: „Ježíšku, dones mi kolo!”
„Ježíšek není hluchý,” domlouvá mu sestra.
„Ale babička ano.”

„Mámo, cítíš to? Vůně vanilky, vánočního cukroví...”
„Cítím, cítím - sousedi se ale mají!”

Neslušné slovo

Ptá se matka svého syna: „Kdo tě naučil říkat slovo zatraceně?”
„Ježíšek.”
„Nelži.”
„Přísahám. Když nesl dárky do pokoje, praštil se o stůl a řekl právě tohle.”

Zlobí se paní Novotná na běžeckém okruhu v Linci: „Ta linecká kolečka jsem si představovala trochu jinak!”

„Mami, můžu mít na Vánoce psa?”
„Na to zapomeň! Budeš mít kapra jako ostatní.”

Rodiče mají dvě děti - jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonec a děti běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč. "Tolik dárků,všichni mi budou závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich." Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: "Tolik hnoje, to tu musí být někde koník!".

Maminka se ptá synka: „Co bys chtěl pod stromeček? Bratříčka, nebo sestřičku?”
A syn na to: „Sáňky, jestli tě to dole neroztrhne!”

O Vánocích přijde klučina za tatínkem a zajímá se: „Tati, proč se u nás Ježíšek svléká?”
„Prosím tě, jak tě to napadlo?”
„No, když jsem včera přišel domů, maminka v ložnici říkala: Ježíši, rychle se obleč a vyleť oknem. Manžel přišel!”

„Byl jsi dneska hodný? Neukradl jsi nic? Nenadával jsi?” vyptává se Ježíšek malého chlapečka. „No tak se to už konečně nauč, já ti dárky věčně nosit nebudu!”

Blíží se Vánoce a na policejní stanici jsou na stáži policisté z Vietnamu. A protože je náčelník lidumil, navrhne, aby si ty tři rákosníky vzali chlapi domů. Našli se i tací.
Po Novém roce se velitel ptá těch tří, co je měli doma, jak to probíhalo.
První: „Dobrý, dobrý. Pořád něco žvatlal a vůbec jsme mu nerozuměli, ale jinak fajn.”
Druhý: „Dobrý, dobrý. Šikovnej kluk, opravil nám televizi i ledničku, pomohl s úklidem...”
Třetí: „Dobrý, dobrý, ale kapr je kapr!”

Anička se modlí před Vánocemi a na konci modliby zakřičí. - Ježíšku, dones mi kolo ! - Ježíšek není hluchý, domlouvá mu sestra. - Ale babička ano!

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním? Najednou si vzpoměla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí: „Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.”
Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda. Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.
Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme. Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.
Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by... a když jsou ty Vánoce. Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla: „Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!”